Mužské a ženské duše jsou svou podstatou všechny stejné, liší se pouze genofondem svých fyzických těl. Bohužel se stále většina lidí nedokáže s tímto faktem vyrovnat. Ve světě i dnes, v 21. století, panují velké rozdíly v rovnoprávnosti žen a také v posuzování, co je vhodné a typické pro ženské chování a vystupování, a co naopak není.

Výchova versus sebeuspokojení

Do hry tedy vstupují geny po předcích, budované v rozsáhlé linii po dlouhá tisíciletí, přičemž některé ženy disponují větším množstvím testosteronu. Ten bývá často příčinou životního stylu a koníčků spíše mužských, tomu rovněž odpovídají vzory chování více posunuté do sebeprosazování a soutěživosti.

Výchovné modely jsou v mnoha rodinách zastaralé a nerespektují skutečnou ženskou osobnost. Neexistuje žádná platná šablona. Stejně tak není možné nikoho podle někoho jiného hodnotit, a už vůbec ne trestat.

Podělte se o domácí práce a zbude více času na zábavu

Zatímco o mužských zálibách v době volna se píší romány, málokdy se setkáte se seriózním námětem na ženské hobby. Všechno se totiž točí kolem plotny, uklízení, starostí o děti a o domácí mazlíčky. Podle tohoto úzkoprsého modelu to však nemusí vůbec fungovat, a je známo, že pokud si oba partneři rozdělí v domácnosti úkoly, aby jeden nebyl zavalen prací a druhý se jen válel na kanapi, pak zbývá spousta času na společné zájmy. Nemusí být přímo společné, stačí jen ochota toho druhého ke sdílení radosti z provozované činnosti.

Proč by tedy ženy a dívky nemohly hrát golf, provozovat tanec, jezdit na koni, učit se na hudební nástroj, provozovat jachting, lyžovat, anebo se svým protějškem občas usednout ke stolu a zahrát si partii pokeru nebo kanastu? Partneři se musí ve svých zálibách podporovat, být k sobě upřímní a jeden druhého chválit. Pochvala a uznání za každou drobnost má mnohem větší váhu, než neustálá kritika.