Oolong patří do kategorie čajů, jež se označují jako mezistupeň mezi černým a zeleným čajem. Zpracovává se tak, že se na čerstvě utržené čajové lístky nechá působit přímé slunce, které způsobí jejich zvadnutí a následné srolování. Tím dochází k prudkému oxidačnímu procesu, načež lístky ztratí svou zelenou barvu a zhnědnou. Oxidace je základní způsob zpracování černých čajů a mnoho lidí ji nesprávně interpretuje jako fermentační zrání. To však nemá nic společného s fermentací, při níž vzniká proces kvašení za působení např. bakterií, kdy dochází k rozkladu organické hmoty.

Ani zelený, ani černý

Oolong tea Prodej čaje lze tedy zařadit mezi polozelené čaje, někdy nazývané jako žlutozelené, a je ideální pro každého, kdo chce vychutnat specifickou chuť čajového odvaru podle toho, jak silná (dlouhá) oxidace u jednotlivých „Oolongů“ proběhla. Stupeň oxidace se velmi liší chutí, ty méně oxidované formy jsou jemnější a sladší, více oxidace se pak přibližuje klasickému černému čaji. V Tradiční čínské medicíně jde o vyvážené druhy, které příliš neochlazují, a jsou vhodné k popíjení i v chladnějším období roku.

V čajovnách patří Oolongy k oblíbeným druhům, a lze je doporučit každému, kdo začíná s popíjením zeleného čaje, nebo komu vyhovuje vyváženější způsob zpracování čajových lístků.

Tento oblíbený nápoj pochází z Číny, v současné době je právě Čína největším vývozcem a v České republice se nejčastěji setkáte s druhy, známými ve volném překladu jako „Železná bohyně milosrdenství“ nebo „Vodní víla“. Tradice pěstování čajových keřů a výroby Oolongů spadá až do období počátku 18. století, kdy Evropu ovládla v plné síle barokní architektura, umění a životní styl. Popíjením těchto čajových výhonků si můžeme přiblížit třeba právě tuto dobu, kdy lidé v centru Evropy budovali honosné kostely, zámky a květinové zahrady, oblékali se do nařasených sukní, a nosili nadýchané paruky.