Kdybychom se zeptali kdekoho z lidí, co tito považují za důležité, slyšeli bychom určitě celou širokou škálu různých odpovědí. Tyto by byly velice pestré, protože je pro nás důležité skutečně ledacos. Ale troufám si tvrdit, že na jedno bychom v takovém výčtu zřejmě zapomněli. A tím je obuv.

Boty nám připadají jako něco docela banálního, většinu času o nich nepřemýšlíme a ani jim nevěnujeme žádnou mimořádnou pozornost. Ale neprávem. Protože teprve ve chvíli, kdy nám tyto přestanou plnit to, co od nich očekáváme, si uvědomíme, jak důležitou roli v našich životech sehrávají, nakolik se bez nich a plnění jejich funkcí neobejdeme.

Teprve když člověka začnou jeho boty tlačit nebo když mu v nich nohy dejme tomu mrznou, si dotyčný uvědomí, co pro něj obuv znamená. A až poté pro něj stoupne právě tato záležitost hodně vysoko na žebříčku hodnot.
Když třeba někdo vyrazí do přírody a cestou si do bot nabere vodu, sníh nebo třeba bahno, ve chvíli, kdy tyto začnou tlačit nebo se třeba i rozpadat, je rázem jasné, že se tako záležitost nesmí podceňovat.

A nikdo by neměl čekat až do doby, kdy nebudou jeho boty plnit to, co se od nich očekává. Každý by si měl již v předstihu před cestou nějak do přírody pořídit trekové boty. Jelikož zrovna ty jsou obuví, která nezklame v žádném prostředí a ani v tom nejnáročnějším neudržovaném terénu.

Kdo má takovou trekovou obuv, ten si může pohodlně vykračovat kdykoliv a kudykoliv. Protože v takových botách je vždycky dobře. Tak dobře, že by si lidé neměli na cestu na louky nebo do hor obouvat vůbec nic jiného. A jestli nevíte, proč takový názor zastávám, zřejmě takové boty nemáte. A měli byste si je pořídit a vyzkoušet, abyste prozřeli. Protože pohodlí je na cestách vždycky tím hlavním. A i obuv k němu přispívá.
A proč by měl někdo trpět v nedokonalé obuvi, když může mít boty dokonalé?